Vůle a vytrvalost jsou klíč, říká v dalším z rozhovorů s úspěšnými absolventy a absolventkami naší fakulty Gabriela Nečasová

Od piána a sborového zpěvu k paralelnímu řešení diferenciálních rovnic. Příběh doktorky Gabriely Nečasové ukazuje, že úspěšná cesta k informatice může vést i z humanitního a uměleckého prostředí. V otevřeném rozhovoru se vrací ke svému netradičnímu startu na FIT, k náročné cestě doktorským studiem i ke chvílím krize, které formovaly její vytrvalost. Jako červená nit se jejím příběhem vine cílevědomost a schopnost nevzdat se.

„Studovala jsem střední školu s uměleckou profilací s rozšířenou výukou hudby a hudební teorie. Věnovala jsem se několik let sborovému zpěvu. Od čtvrté třídy základní školy jsem hrála na piano,“ začíná svůj popis cesty IT světem Nečasová. Současně hned dodává, že nakonec zvítězila pragmatická volba technického oboru posílená jejím zájmem o technologie obecně. Existuje něco jako vrozený talent pro techniku, nutný předpoklad pro studium informačních technologií? „Za mě je to určitě cílevědomost. To je univerzální předpoklad.“

Jak se dostala k náročným matematickým tématům, když matematiku samotnou na střední škole neměla ráda? S jakými výzvami se musela potýkat během doktorátu a jak vidí svou profesní budoucnost? To všechno se dozvíte v rozhovoru na našem Uchazečském portálu. Zde také najdete další publikované příběhy našich absolventů: rozhovory s Davidem Bažoutem, Kateřinou Fořtovou, Jiřím Pavelou, Petrem Poučem a Jaroslavem Kadlecem. A další budou až do konce března přibývat.