Diferenční hlásky v nářečích českého jazyka – soubor tří interaktivních syntetických map s odborným komentářem

Teritoriální dialekty češtiny se vyznačují unikátními diferenčními hláskami, které nejsou součástí spisovného jazyka. V tomto souboru jsou představeny tři z nich, a to obalované „l“, otevřené „o“ a labializované „á“. Jde o silně ohrožené nářeční prvky, udržované v současnosti většinově pouze staršími generacemi. V podrobných komentářích jsou jednotlivé jevy zasazeny do hláskového systému češtiny a jejích regionálních variant, připojena je též interpretace vzniku a srovnání územního rozšíření v 60. a 70. letech 20. století se současným stavem. Na diferenční hlásky je nahlíženo v širším vývojovém kontextu prostřednictvím map, které zobrazují areály všech střídnic vzniklých ze staročeských východisek, tj. z tvrdého „l“, krátkého „u“ a dlouhého „ú“. Syntetické mapy představují výsledky prostorové syntézy nářečních dat získaných z Dotazníku pro výzkum českých nářečí a ze současného terénního výzkumu. Typizace metodou rozhodovacího stromu vymezuje reprezentativní hláskové typy, které jsou vizualizovány bodovými znaky s kvalitativním rozlišením. Byly vytvořeny nové kartografické znaky pro znázornění střídnic hlásek, které umožňují jednotnou, přehlednou a typologicky diferencovanou vizualizaci hláskových variant. Pomocí nástroje ProMAP byla vymezena území typů střídnic s ohledem na přírodní bariéry. Jedinečnost nově sestavených hláskových map spočívá v propojení tradiční dialektologie a metod geoinformatiky s multimédii.

The territorial dialects of Czech are characterized by a set of unique differential phonemes that are not part of the standard language. This study introduces three of them: the labial-velar approximant ‘l’, the open ‘o’, and the labialized long ‘a’. These are highly endangered dialectal features, currently maintained primarily by speakers of older generations. In the detailed commentary, the individual phenomena are contextualized within the phonological system of Czech and its regional varieties, with further attention given to their historical development and to a comparison of their geographical distribution in the 1960s and 1970s with present-day attestations. The differential phonemes are additionally examined within a broader diachronic perspective through maps that delineate the distribution of all phonemes derived from Old Czech sounds, i.e., from hard ‘l’, short ‘u’, and long ‘ú’. The synthetic maps represent the results of spatial synthesis of dialect data obtained from the Questionnaire for research of Czech dialects and from current fieldwork. Typification using the decision tree method defines representative phonetic types, which are visualized by point symbols with qualitative differentiation. New map symbols were designed to represent the dialect phonemes, enabling a uniform, clear, and typologically distinguished visualization of phoneme variants. Using the ProMAP tool, areas of phoneme types were generated with regard to natural barriers. The uniqueness of the newly compiled phonetic maps lies in the combination of traditional dialectology and GIS methods with multimedia.