Vztah mezi abstraktním a fyzickým výpočtem v kontextu evolučního návrhu

Evoluční algoritmy je možné využít pro návrh a realizaci číslicových obvodů, a tedy i výpočetních systémů. Výpočetní systémy navržené a fyzicky realizované evolučními technikami však vykazují vlastnosti, jež nenajdeme v existujících výpočetních systémech, které jsou běžně navrhovány inženýry, ani v systémech živé přírody (jako je např. mozek), jejichž chování je také často interpretováno jako výpočet. Článek shrnuje výsledky experimentů, které ukazují, že evoluční algoritmy mohou pro realizaci požadovaného chování využít fyzikální vlastnosti cílové platformy a vlastnosti prostředí (vysoká teplota, radiace), ve kterém je platforma umístěna. Obecně není možné zjistit, jak a proč vyevolvované řešení funguje. Stávající teorie implementace, které řeší vztah mezi abstraktním a fyzickým počítáním, jsou potom zproblematizovány.

Evolutionary algorithms can be utilized to design and implement digital circuits and, thus, computing systems. Some systems evolved in a physical medium exhibit the properties invisible neither in existing computing devices nor in natural systems whose behavior is usually interpreted as computing. This paper shows that it is impossible to establish a relation between physical computing of the device and an abstract computing model.