Kartuziánský klášter v Králově Poli

Bývalý kartuziánský klášter v Králově Poli (Königsfeld, King's Field) je prvním a svým stavebním uspořádáním ojedinělým kartuziánským klášterem dochovaným na Moravě. Poté, co si markrabě Jindřich, mladší bratr císaře Karla IV, zvolil od 26. listopadu 1349 za své sídlo Brno, zakoupil v okolí obce Královo Pole rozsáhlé panství. Celý svůj majetek věnoval novému klášteru „Cella Trinitatis“ - kostelu Nejsvětější Trojice, jak uvádí zakládací listina z 13. srpna 1375, a tento klášter osídlili kartuziánští mniši, kteří sem přišli z Gamingu v Horních Rakousích.

Stavba kostela Nejsvětější Trojice byla zahájena ihned po jeho založení a spoluzakladatel markrabě Prokop, mladší bratr markraběte Josta (Jodokuse), byl pohřben v klenuté kryptě, která se nacházela uprostřed otcovského chóru. Než byl kostel rozšířen jižním směrem, vytvořil ve druhé polovině 17. století také osu velkého arkádového nádvoří. Jednotný prostor kostela Nejsvětější Trojice patří k malé skupině sálových kostelů, která nese výrazné rysy kartuziánské architektury, a spojuje obě kaple po obou stranách v přímém směru a bývalou zákristii (Andělská kaple) i bývalou kapitulní síň (kaple Zvěstování Panny Marie). Podkroví bylo podřízeno základní prostorové jednotce a rozdělovalo interiér otcovského chóru a části bratrského chóru. Vnitřní nečleněná stěna byla rehabilitována z důvodu jejího využití jako opěrné plochy pro chórové lavice umístěné v řadách podél této stěny. Všechny tři prostorové celky si zachovaly polygonální chórové uzávěry z doby svého vzniku, stejně jako plochou klenbu zakončenou několika žlábky.

Při barokní přestavbě ztratil kostel Nejsvětější Trojice své gotické vertikální linie. Původně úzké průčelí bylo v 60. letech 18. století přestavěno do velmi bohaté barokní scény a doplněno velmi cennými sochami od sochaře O. Schweigela. Barokní celek Švédské kaple je velmi výrazný svým oválným tvarem, vně má však polygonální půdorys, velmi cenný je milostný obraz Panny Marie ze 16. století. Tento obraz byl poškozen 48 střelami v době švédského obléhání Brna v roce 1645. Renesanční bohatě strukturované lavice v arkádovém slohu v bratrském chóru, které jsou stejné jako lavice v jezuitském kostele, vyřezal na počátku 17. století mnich Emerich Thurn z Rastadtu v Bádensku.

Ondřej Schweigel opatřil hlavní oltář sochami svatého Bruna a svatého Jana Křtitele, které byly zhotoveny v roce 1763, dále vytvořil skupinu soch Zvěstování Panny Marie pro kapitulní síň a sochy pro Andělskou kapli. Škoda, že obraz na hlavním oltáři od vídeňského malíře Tobiase Pocka byl nahrazen méně hodnotným obrazem Josefa Zelenyina z 80. let 19. století. Interiér kostela byl při barokní přestavbě doplněn o novou kruchtu mezi oběma chóry a o značně nabitou římsu. Gotické výplně klenebních konzol byly prodlouženy až k římse a dostaly patky na soklovém podstavci. Touto přestavbou vzniklo dvanáct polí, která vyzdobil brněnský malíř Josef Stern, jenž sem umístil velmi zdařilý soubor obrazů Dvanácti apoštolů. Gotický vstup do staré zákristie a bývalý kapitulní sál byly přestavěny na barokní. Dva oltáře kryjící průčelí barokní rotundy na obou stranách osových vyhlídek, původně uzavřené mříží, byly po uzavření kláštera v Králově Poli 18. ledna 1782 nahrazeny. Oba oltáře s obrazy od Josefa Leichnera - spolupracovníka F. A. Maulbertsche, byly po demolici barokního rondelu umístěny na místo bratrských lavic v předním prostoru kostela. Švédská kaple získala výrazné rokokové rysy díky nástropní malbě Apoteózy Nejsvětější Trojice od vynikajícího Maulbertschova obrazu, dále díky mramorové architektuře oltáře, v jehož středu je zázračný obraz Panny Marie, a také díky mistrovsky zapomenuté mříži.

V postranních kaplích i v kostele byly ve svislých tektonických celcích přeneseny výplně klenebních žlábků. Linie kordonové římsy odděluje spodní pás stavby od ozdobných polí, která jsou strukturována drobnými pilířky vysekanými v rozích. Nástěnná malba byla provedena pouze nad kordónovou římsou, v kostele však provedena nebyla. Námět Maulbertschovy malby v bývalé kapitulní síni (kaple Zvěstování sv. Marie) se přímo váže k životu v řádu, ke kartuziánskému klášteru v Králově Poli a k českým dějinám církve ( alegorie církve a víry, svatý Bruno a fragment svatého Jeronýma, zakladatel Jan Jindřich markrabě moravský, jeho současní spolubratři svatý Jan Nepomucký a česká královna Sofie). Ve staré sakristii se dochovala velmi bohatá ornamentální a barokně-klasicistní výmalba na klenbě. Podrobný průzkum maleb prokázal, že dekorativní malba táhnoucí se do polí klenby a rámující Maulbertschovy výjevy je dílem Maulbertschova spolupracovníka. Výjevy ve staré zákristii spojuje postava Anděla Posla, který hraje významnou roli v příbězích Starého a Nového zákona. Závěr současné Andělské kaple představuje obraz Zvěstování svaté Marie a vidění svatého Zachariáše' ve čtyřech bočních polích jsou obrazy Božího posla navštěvujícího soudce Gedeona, další obraz apoštola svatého Jana, obraz znázorňující sen svatého Josefa a proroka Eliáše. Dvě postavy andělů od Schweigela ukazují na dramaticky působivý obraz archanděla Michaela, jehož autorem je Martin J. Schmidt. Pod dlažbou Andělské kaple byly pohřbeny tělesné ostatky Prokopa Lucemburského, spoluzakladatele kartuziánského kláštera v Králově Poli (1358-1405). Do nové dlažby byla vložena mramorová deska, která leží téměř přímo nad stejným místem rakve s rakví s tělesnými ostatky v gotické hrobce markraběte, které byly v roce 1975 nalezeny v přilehlém otcovském chóru.

Přes starou křížovou chodbu se dostaneme do severní části křížové chodby, která obklopovala velký klášterní dvůr v Králově Poli. Zde se dodnes nacházejí gotické cely B, C, D, E s malým otvorem pro podávání jídla. Tyto cely se nacházely v suterénu a při barokizaci v roce 1688 byly zaklenuty valenou klenbou. Archeologický výzkum, který provedlo Muzeum Brněnska v sousední barokní cele A, ukázal původní dispozici s ohništěm a světnicí a je stejná jako ta, která byla objevena v kartuziánském klášteře v Dolanech u Olomouce, založeném v roce 1389.

Původní cely umístěné v suterénu byly kryté dřevěnými trámy a měly strmou sedlovou střechu při první barokní přestavbě nad celou B, kdy bylo přistavěno ještě jedno patro. Část křížové chodby mezi buňkou A a starou zákristií je zachována v gotickém slohu s gotickou hlazenou omítkou.

Malý klášterní dvůr a kostel tvořily hranici s paralelním bratrským křídlem na jihu. Bratři bydleli v prvním patře nad refektářem a starali se o údržbu kláštera.

Z kostela bylo možné dostat se do malé křížové chodby spojovací chodbou podél novějšího vchodu do kapitulní síně. Vybudování nového spojovacího křídla ke kostelu a k oběma větvím malé křížové chodby si vynutilo prodloužení malé jižní křížové chodby, vybudované v 70. letech 18. století. Archeologický výzkum prokázal, že původní středověká kaple svaté Marie byla rozšířena až k bratrskému dvoru a v té době měla trojlistý půdorys jako symbol svaté Trojice. Původní oltářní obrazy svatého Petra a Marie zakoupené roku 1781 od malíře M. Knollera v Miláně byly znovu umístěny na stěnu v severním křídle malé křížové chodby, která byla obrácena k bývalému bratrskému dvoru. V západním průčelí byl opět použit kamenný barokní rozetový štít s heraldickou figurou kartuziánského kláštera, stejný pocházel z velké portálové architektury ze zbořeného domu patřícího kartuziánskému řádu v Brně.

Objekty středověké části kláštera na jihozápadě tvoří přilehlý komplex. Tyto objekty byly přístavkem rezidence, kterou dal kartuziánským mnichům markrabě Jan Jindřich, a tito mniši v ní žili v době výstavby kláštera. Šikmá linie vstupu, která byla vložena mezi gotickou část správního domu a sousední budovu ve tvaru lichoběžníku, nemá žádnou souvislost se založením gotického původu kláštera. Trapézová forma půdorysu tvoří transformační změnu původní gotické stavby obdélného půdorysu, která je součástí barokního vstupu do kláštera v Králově Poli a souvisí s dílem stavitele raně barokní doby Jana Křtitele Erny v Brně. Na čelním klenebním oblouku schodiště do prvního patra je umístěna velmi zajímavá kartuziánská malba „Tanec smrti“. Protější budova nového převorství je součástí nové prostorové koncepce, která ve 2. polovině 17. století propojila nový dvorní obdélný tvar se starší jednotkou. Patrové křídlo refektáře zasahuje hluboko do dvora konventu a rozděluje jej na dvě nestejné části. Krytina šikmého tvaru pochází z počátku 18. století a má bohatou štukovou výzdobu od G. A. Corbelliniho, který provedl i výzdobu v kapli relikviáře. Po zvýšení o jedno patro kvůli novému knihovnímu sálu ve druhé polovině 18. století byly obvodové zdi tohoto refektářového křídla uspořádány do řetězců, které jsou stejné jako ty v průčelí kartuziánského kláštera z roku 1688.

Druhá barokní přestavba kláštera v Králově Poli začala výraznou úpravou kostela v roce 1765. Pozdější barokní přestavba byla provedena v celách východní a jižní linie a ve skupině budov bratrského dvora a v křídle refektáře v 70. letech 18. století. Ve vstupním dvoře byly původně otevřené arkády v novém převorství zazděny a většina budov byla sjednocena bez ohledu na jejich rozdílné funkce. Umírněná barokně-klasicistní úprava dvora a tři věže, které dostaly pavlačový uzávěr, uzavřely vývoj kartuziánského kláštera v Králově Poli jako specifického organismu.

Po předání kláštera pod vojenskou správu zde byly zahájeny rozsáhlé údržbářské a adaptační práce. Velké stavební úpravy postihly bratrský dvůr a narušily intimitu kláštera v letech 1871-1887. Byla zazděna pilířová arkáda do vstupního křídla, postavena nová budova uzavírající vstupní dvůr na jihu. Vysoké učení technické v Brně jako nový hospodář od roku 1963 přistoupilo k postupné rekonstrukci klášterních budov. Římskokatolická farnost v Králově Poli podnikla rozsáhlé rekonstrukční práce ve velkých částech, které zůstaly v jejím majetku. Tato rekonstrukce byla provedena k 600. výročí založení kartuziánského kláštera.

Stručné resumé historie kláštera z: Bukovský, Jan, 1994: Královopolský klášter, Brno, ISBN 70-7029-086-2.