Zpráva z FIT

Dne: 17. prosince 2019

Profesor Václav Dvořák: Výpočetní technika prošla neskutečným vývojem, jsem rád, že jsem byl od začátku u toho

[img]

/Události na VUT/ Jeho kariéra trvala více než padesát let. Výpočetní technice se začal věnovat v době, kdy byl na VUT jeden jediný počítač, stál u zrodu prvních operačních pamětí, zasadil se o samostatné studium informatiky na Fakultě elektrotechniky a informatiky i rozvoj Ústavu počítačových systémů na samostatné Fakultě informačních technologií. Je autorem více než dvou stovek publikací a čtyř patentů. V listopadu převzal profesor Václav Dvořák od rektora VUT Petra Štěpánka zlatou medaili za zásluhy o rozvoj výpočetní techniky a mezinárodní spolupráce na FIT. 

Začátkem 60. let se ve světě začal prosazovat nový obor - výpočetní technika a informatika. Na VUT se fakulta energetická rozdělila na fakultu strojní a elektrotechnickou. A Václav Dvořák, její student druhého ročníku, se rozhodl pro obor slaboproud a nově otevřené studijní zaměření - samočinné počítače. Tak by se dal popsat začátek akademické dráhy Václava Dvořáka. 

Protagonistou oborou byl tehdy prof. Jan Blatný. A Václav Dvořák jako pomocná vědecká síla získával pod jeho vedením první praktické dovednosti v číslicové elektronice. "Počítače mělo tehdy k dispozici jen velmi málo pracovišť. Na fakultě byl nově LGP-30 - malý sálový počítač, na který jsme se však chodili více méně jen dívat. Začali jsme se ale už učit první programovací jazyky. Byli jsme kroužek asi dvaceti lidí, kteří měli toto zaměření a nadšení pro nový obor. Byla to vzrušující doba," vzpomíná Václav Dvořák. 

V roce 1963 odešel na umístěnku do Prahy na Výzkumný ústav matematických strojů. Tam se zapojil do vývoje prvních československých operačních pamětí. "Tvořili jsme je na feritových jádrech. Museli jsme postavit všechny podpůrné obvody, vyzkoušet je a oživit. Tak jsem třeba celou pracovní dobu seděl u osciloskopu a honil impulzy. To dnes informatici asi nedělají," směje se Václav Dvořák. 

Do Brna se vrátil v roce 1968 obhájit svou dizertační práci. Nezůstal ale dlouho.  Na podzim měl se svou novomanželkou, baletkou brněnského Národního divadla, odletět na dlouho plánovaný výzkumný pobyt v Kanadě. Zasáhla ale okupace a srpnové události. "Měli jsme strach, že neodletíme, ale nakonec se to podařilo - i když ne z Prahy, ale z Vídně," vzpomíná Václav Dvořák. 

Zatímco se Československo začalo světu uzavírat, Václavu Dvořákovi se v Kanadě dveře do světa otevřely. "Byla to úžasná doba. Mohl jsem bádat, cestovat po konferencích, navazovat kontakty a získávat nové zkušenosti. Rozhodování, jestli se po dvou a půl letech do normalizačního Československa vrátit, bylo těžké. Ale nechtěli jsme doma nechat trpět širší rodinu," říká. 

[img]

S manželkou a s prvním synkem se tedy do Brna vrátili a Václav Dvořák tak na chvíli ztratil kontakt se světovým výzkumem, který se odehrával za zavřenými hranicemi.  Věda se tehdy doma dělala v rámci Státních úkolů a výzkum jako vedlejší hospodářská činnost. Snažil se publikovat doma i v zahraničí, výjezdy na západní konference byly ale podle jeho slov "bolehlav".  "Bylo to administrativně velmi náročné, zejména pro nestraníka. Byl potřeba souhlas tří stupňů stranických výborů, kolikrát kvůli zdlouhavému procesu člověk konferenci zmeškal, nebo mu během něho byla cesta bez vysvětlení zamítnuta," popisuje. 

Během normalizace se mu nakonec podařilo vycestovat i s rodinou jako expertovi Polytechny na delší pobyt na Maltu a do Libye. V roce 1982 jeho program pro analýzu zpožďovacích linek odkoupila americká firma AMF Electronics a Václav Dvořák tak mohl na šest týdnů odjet do Spojených států program prezentovat. Těsně před pádem železné opony se na dva roky vrátil do Kanady, poté působil s několikaletými přestávkami na Novém Zélandě a v Austrálii či na španělském Tenerife. Celkem na zahraničních univerzitách působil přes osm let. Kontakty ze zahraničí zúročil Václav Dvořák zejména po roce 1989, kdy se mu podařilo navázat spolupráci s řadou univerzit a zapojit fakultu do několika projektů EU zaměřených na modernizaci výuky.

"Kontakt se zahraničím byl pro mě vždy nesmírně důležitý.  Začínal jsem studovat v době, kdy se nové poznatky daly čerpat pouze za hranicemi při práci s nejnovější výpočetní technikou.  Obor se nesmírně rychle rozvíjel, a aby se člověk udržel v tempu, bylo nutné sledovat, co dělá svět. A to, myslím, platí i teď, i když máme dnes přístup k nejmodernějším technologiím i doma," říká. 

Po sametové revoluci se stal na šest let vedoucím Ústavu informatiky a výpočetní techniky - tehdy ještě na Fakultě elektrotechniky a informatiky. Zasadil se o inovaci výuky i osamostatnění studia informatiky už od prvního ročníku. Na samostatné Fakultě informačních technologií pak vedl ještě tři roky Ústav počítačových systémů.  Jako vysokoškolský pedagog vytvořil, zavedl a učil kolem dvou desítek různých kurzů. Studenti vždy oceňovali jeho snahu o jednoduchý a srozumitelný výklad ilustrovaný mnoha příklady.

Do důchodu odešel po více než 50leté vědecké a pedagogické kariéře před třemi lety. Ale jak sám říká, nenudí se. "Užívám si čas s vnoučaty, chodíme do přírody a mám více času na čtení. S kolegy se setkávám na vědecké radě FIT.  Jak se vyvíjí počítače, pořád po očku sleduji. Obor prošel neskutečným vývojem a jsem rád, že jsem mohl být od začátku u toho," uzavírá oceněný vědec. 

(hne)

[img]

Kdo je prof. Václav Dvořák 

Prof. Ing. Václav Dvořák, DrSc. během více než padesátileté profesní dráhy zanechal výraznou stopu v oboru počítačů, a to nejen v České republice ale i v zahraničí. Hlavní oblast jeho výzkumných zájmů i výuky byl hardware a architektura počítačů. Od roku 1963 pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů v Praze, kde se mimo jiné podílel na vývoji prvních českých operačních pamětí, a pak na VUT v Brně - nejdříve jako samostatný vědecký pracovník, později jako docent (1983) a profesor výpočetní techniky (1991). Působil na řadě zahraničních univerzit - po sametové revoluci zapojil Ústav informatiky a výpočetní techniky, jehož se stal na šest let vedoucím, do několika evropských projektů, což dovolilo řadě učitelů navázat kontakty v západní Evropě. Výsledky výzkumu hojně publikoval v zahraničních časopisech a na mnoha konferencích. Je autorem čtyř patentů a více než 200 publikací, jako pedagog vytvořil, zavedl a odučil kolem dvou desítek různých kurzů nejen na VUT, ale také v zahraničí. Od roku 2016 je v důchodu, v listopadu získal Zlatou medaili VUT za zásluhy o rozvoj výpočetní techniky a mezinárodní spolupráce na Fakultě informačních technologií. 

[img]

Vložila: Kozubová Hana, Mgr.

Poslední změna: 2020-04-15T11:17:44

Zpět na zprávy z FIT

Nahoru