Malba s motivem smrti z královopolské kartouzy

Starobylé budovy někdejšího kartuziánského kláštera v Králově Poli skrývaly ve svých zdech nejeden umělecký poklad. Nákladná fundace moravských Lucemburků patřila už od středověku k nejvýznamnějším církevním institucím na Moravě, což přirozeně ovlivňovalo výběr vynikajících architektů, malířů, sochařů a uměleckých řemeslníků. Přestože klášter zrušený císařem Josefem II. neslouží svému účelu už 240 let, několik pozoruhodných dokladů jeho historie zde zůstalo. Jedním z nich je i výjev kartuziánského tance smrti na jedné z klášterních chodeb.

Téma tance smrti patřilo od pozdního středověku k nejoblíbenějším a nejrozšířenějším alegorickým scénám evropského umění. A nejen jeho. Tanec živých a mrtvých postav se objevoval také v literatuře, středověkém divadle, básních a hudbě. Tance mrtvých už ve středověku pronikly také do lidové kultury. Z francouzského, anglického a německého prostředí jsou v předvečer svátku Všech svatých doložené průvody lidí v maskách smrti a zemřelých, které se dochovaly do současnosti v podobě svátku Halloween.

Všechny tyto scény měly společný předobraz v latinských, francouzských a italských básních přelomu 13. a 14. století, které spojovala myšlenka křehkosti lidského života i nevyhnutelnosti a zároveň nestrannosti smrti. V básních a na výjevech totiž kostlivci zvali představitele všech vrstev středověké společnosti, bez ohledu na to, zda šlo o papeže, císaře, boháče, poustevníky, chudáky, starce nebo děti. Motiv se stal ještě více naléhavým v období pozdního středověku, kdy Evropu sužovaly epidemie moru či nekonečné války mezi západními královstvími.

Díla připomínající blížící se smrt a zároveň vyzývající k pokání se objevovala spolu se zobrazením triumfu smrti na středověkých veřejných prostranstvích i v soukromých sídlech. Za nejvýznamnější zobrazení triumfu smrti byla považována dnes už zaniklá malba na hřbitově Neviňátek v Paříži, kde se mimo jiné nacházelo vyobrazení mrtvého krále. Protože dílo vzniklo v době regentství, je možné, že malba zároveň plnila funkci aktuální politické alegorie. Jedna z nejslavnějších scén tohoto typu se dodnes nalézá u kostela v severoitalském Clusone, sužovaného morovou ranou, kde pod vítězící smrtí vesele poskakují kostlivci se středověkými obyvateli města.

Na tématu tance smrti často pracovali i nejvýznamnější umělci. V letech 1523-1526 vytvořil cyklus kreseb, nedlouho poté převedených do grafických listů, Hans Holbein mladší, jehož kopírovala řada německých renesančních malířů. Z těchto inspiračních zdrojů vychází také barokní nástěnná malba na chodbě kartuziánského kláštera v Králově Poli. Její umístění není nijak výjimečné. Souviselo s celkovým provozem kláštera, který mnichům, zvláště těm kartuziánským, nařizoval přísnou klauzuru.

Řádoví bratři měli být odloučeni od všeho pozemského nejen během života, ale také po smrti. Jejich těla byla většinou pohřbívána v areálu kláštera, často také na vnitřním dvoře, který se obvykle nacházel v bezprostřední blízkosti výjevu. Při srovnání s obvyklými vyobrazeními tanců smrti je královopolská malba v mnohém ohledu ojedinělá. Předně nevychází z žádného známého grafického listu, a její kompozice tak čerpá ze zkušeností a schopností samotného malíře. Obvyklý není ani způsob zobrazení scény. S typickými tanci smrti ji spojuje pouze hra jedné z koster na housle.

Jedná se tak spíše o triumf smrti, spojený výhradně s kartuziánskými mnichy. Hlavním motivem výjevu zasazeného do hornaté krajiny s hradem a věží jsou dvě kostry v popředí. Jedna z nich je zachycena těsně před tím, než zabodne kopí či šíp do zad mnicha, čtoucího před krucifixem Písmo. Hned poté přijde na řadu druhý mnich, pokorně se modlící pod křížem. Nad mrtvým tělem mnicha ležícího na holé zemi hraje na housle druhá z koster, zatímco další u něj klečí s otevřenou knihou. V pozadí je pak zachycena scéna odehrávající se v osamělé cele sedícího mnicha, do níž už se také pomalu vkrádá smrt.

Proč dílo vzniklo právě v této podobě, není jasné. Podle způsobu malby je pravděpodobné, že vznikla někdy v období kolem roku 1700, a je možné, že se vztahuje k nějaké konkrétní, dnes už zapomenuté události, při níž mohlo zemřít více řádových bratrů. Její umělecká kvalita není nijak významná a jen těžko se může měřit například s freskami Františka Antonína Maulbertsche v klášterním kostele či s dalšími zdejšími uměleckými díly. Vytvořil ji patrně některý člen brněnského malířského bratrstva svatého Lukáše, ale zrovna tak je možné, že malbu vyhotovil některý z řádových bratří. Schematické vyobrazení krajiny s hradem v pozadí napovídá, že autor mohl alespoň v tomto případě pracovat s nějakým starším, snad ještě středověkým grafickým listem.

Jak bylo řečeno v úvodu, mnoho ze slávy bohatého kláštera nezůstalo. Malba triumfu smrti s kartuziány je tak jedinečným a zároveň ojedinělým dokladem životního stylu barokních řeholníků, pro které měl motiv smrti stejný význam jako kdysi ve středověku. Zvláštní naléhavost získává výjev v současných měsících, kdy se snad pomalu dostáváme z dlouhého období nejistot, v němž byla křehkost života patrná snad více než kdy jindy. Historický význam královopolského triumfu smrti je zcela nezpochybnitelný a právem patří k uměleckým pokladům spojeným s VUT.

Vložila: Kozubová Hana, Mgr.

Poslední změna: 2022-07-18T09:22:30

Zpět na zprávy z FIT