Detail výsledku
IPv6 Mýty a skutečnost, díl IV. - Podpora autokonfigurace
Grégr Matěj, Ing., Ph.D., CVIS ‒ KolejNet (CIS), UIFS (FIT)
Jedním ze základních požadavků na protokol IPv6 byla podpora automatické konfigurace koncových uzlů sítě. Původní idea autokonfigurace vycházela z představy, kdy se IPv6 zařízení připojí do sítě a vše potřebné se nakonfiguruje automaticky, aniž by byla vyžadována nějaká další interakce na straně uživatele. Ačkoliv již v době původních návrhů IPv6 byl v sítích docela běžně využíván protokol DHCP, rozhodli se tvůrci protokolu IPv6 vydat odlišnou cestou. Tento článek popisuje zkušenosti s praktickým použitím autokonfigurace v koncových sítích.
One of the basic requirements for IPv6 have been an auto-configuration support for end nodes. The original idea was based on the vision that an IPv6 device connects to the network and everything it need to configure is automatic, without any further interaction required on the client side. Although, at the time of the original design of IPv6 networks, DHCP has been commonly used, the creators decided to configure hosts differently. This article describes the practical experience with autoconfiguration in access networks.
IPv6, autoconfiguration, DHCPv6, Router Advertisement
@article{BUT76339,
author="Tomáš {Podermański} and Matěj {Grégr}",
title="IPv6 Mýty a skutečnost, díl IV. - Podpora autokonfigurace",
journal="Lupa",
year="2011",
volume="2011",
number="1",
pages="9",
issn="1213-0702",
url="https://www.fit.vut.cz/research/publication/9605/"
}