On context-free rewriting with a simple restriction and its computational completeness

Článek diskutuje bezkontextové přepisovací systémy, v nichž existují dvě konečné disjunktní množiny pravidel, a symbol, označovaný jako podmínka aplikovatelnosti, je přiřazen ke každému pravidlu v obou množinách. V jedné množině jsou pravidla, která jsou aplikovatelná pouze tehdy, pokud se k ním přiřazené symboly vyskytuje ve větné formě, zatímco ve druhé množině jsou pravidla, která jsou aplikovatelná pouze tehdy, pokud se k ním přiřazené symboly nevyskytují ve větné formě. Článek demonstruje, že takovéto přepisující systémy jsou výpočetně úplné. V závěru je pak odvozeno několik důsledků.